Marta Kohoutová: Citlivost a zranitelnost může být naše silná stránka

Z Marty čiší klid, laskavost a přítomnost. Řeklo by se, že takové vlastnosti snad bude mít každý psycholog nebo terapeut, ale ne. Za poslední dva měsíce jsem udělal asi 20 pohovorů a zdaleka to není norma. Klid, laskavost a přítomnost se totiž nedají naučit. Abyste je získali, musíte prožít něco, co vás k nim přivede, a to Marta rozhodně prožila.

Cítil jsem to hned u pohovoru a je to i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli Martu pozvat k nám do týmu v Kind Place. Má u nás na starosti nově vzniklou rodinnou terapii a tady je o ní rozhovor: 

Jindra: Teď někdy dokončuješ výcvik, že jo?

‍Marta: Ano, teď v březnu mám poslední víkend 🙂

Co konkrétně za výcvik?

Je to výcvik Somatic Mindfulness. Somatická práce, všímavost, IFS (Internal Family Systems), polyvagální teorie… a všechno je společně propojené. Třeba polyvagální teorie je hodně zajímavá. Říká, že máme sympatický a parasympatický systém - což lidi, kteří se pohybují v terapeutické bublině, už často znají. Ale také že máme ještě třetí zónu – tu bezpečnou, zelenou.

Troufám si říct, že třeba 90 % lidí většinu života bojuje. Utíká, maká, jede na výkon… (aktivace sympatiku), až je to pak zastaví a přeskočí zas do parasympatiku. Vyhoření, zamrznutí, depka, deka, nemůžu vstát z postele, nic mě nebaví, ztrácím smysl života… Pak nás zase něco nakopne, zase jedeme, zase do toho spadneme. Vlastně se celý život pohybujeme mezi těma dvěma okýnkama. (Na obrázku hyperarousal a hypoarousal.)

Ale skrz terapii a techniky na zklidnění nervového systému se zase můžeme dostávat do toho zelenýho okýnka. Do lehkosti, hravosti, tvořivosti, bytí spolu v bezpečném prostředí… a takovou regulaci u nás velmi často umí navodit i zvířata. Tím, že nás přijímají, a nehodnotí.

A pak je tam propojení s Internal Family System (IFS). To je poznávání našeho vnitřního světa, takové rodiny. Každý v sobě máme spoustu bytostí – nějakého vnitřního kritika nebo zavděčovače, pak třeba perfekcionistu nebo strach. A hodí se o sobě vědět, že se objevují v různých fázích nabuzení. V sympatiku se často objevují naši ochránci, třeba vnitřní perfekcionista nebo kontrolor.

Tam je toho tolik, čeho bychom se mohli chytit… V Kind Place spolu řešíme rodinnou terapii, tak by mě zajímalo se zeptat na regulaci, kterou jsi zmínila na začátku. To je něco, co by v rodině ideálně mělo probíhat samo. Jak o tom uvažuješ v rámci rodiny?

No, úplně jednoduše. Jenom spolu být :)

Ve většině případů rodina funguje jako systém. V ideálním případě umí rodiče sami sebe regulovat – to je vlastně role rodiče – umět regulovat své emoce. A když zklidní sami sebe, pak můžou zklidnit i dítě. To je takový první princip.

Ale v momentě, kdy to rodiče nezvládají (třeba protože v sobě nemají zpracované nějaké vlastní zranění), jejich nervový systém plaší. Dítě se pak cítí v ohrožení a to je něco, co často ani nejde vyřešit na úrovni slov. Jen na úrovni těla. Dítě tomu často ani nerozumí a jen načítá nervový systém rodiče, na který má napojený svůj pocit bezpečí. Takže když se naučí uklidňovat dospěláci, děti se ve velké míře uklidňují taky.

A funguje to už od malička. Když maminka chce utišit své dítě a dělá na něj třeba „Ššš”, ve skutečnosti zapojuje parasympatikus šuměním, které rozvibrovává tělo. Tím se její nervový systém zklidňuje a tím pádem se zklidňuje i nervový systém jejího dítěte. Tak vypadá koregulace.‍‍

Jak to vypadá ve větším systému? Nejen ve vztahu matka-dítě, ale třeba i ve větší rodině? Co když jeden z rodičů zvládá regulovat, ale druhý ne? Cítí se pak dítě v bezpečí jen s jedním?

Není to tak jednoduché, jako že „někdo už umí” a „někdo ještě ne”. Přestože já sama na tom pracuju už léta, někdy se umím zregulovat, a někdy ne. A partnerství je mimo jiné o tom, že si v tomhle pomáháme.

Když to jeden rodič dělá a druhý vidí, že to funguje, tak se docela přirozeně přidá. I o tom partnerství je – nemusí být vždycky 50 na 50. Třeba když jeden z partnerů přijde z práce a ví, že má v sobě jen tak 20 %, je fajn mít u sebe někoho, kdo to pozná a pomůže. Proto je tak důležité se skutečně vidět a slyšet, komunikovat spolu otevřeně.

Citlivost a zranitelnost nemusí být naše slabina, ale velká silná stránka.‍

Třeba teď mi na konzultaci přišla paní s tím, že citlivost a zranitelnost jsou její velká slabina. Já bych naopak řekla, že jsou naše silná stránka.

A když se na to podíváme optikou rodiny, tak s čím za tebou jako rodina můžeme přijít?

Kdybych začala od úplné prevence, tak v okamžiku kdy cítí, že potřebují podporu dalšího člověka. Nebo když cítí, že by potřebovali něco komunikovat s druhým partnerem, ale nedaří se to. A nebo pokud chtějí podpořit dítě, ale neví, jak na to. A nemusí to být nic tragického – může to být jenom opravdu jen prevence. Aby nám v rodině bylo lépe a lehčeji.

A pak jsou tu rodiny, kde už se skutečně něco děje. Třeba stěhování, a dítě pak těžko snáší ztrátu komunity nebo nový kolektiv. Nebo rozvod. Tam může mít dítě pocit, že ztrácí vlastní rodiče. Těžké situace jsou ty, kdy rodiče třeba komunikují přes to dítě – dělají si z něj nevědomky takového prostředníka.

Nebo když naopak přijde nový partner a rodina potřebuje nějak změnit tempo. Tady se hodí, když je tam někdo jako neutrální osoba, která pomáhá všem vyslyšet jejich potřeby. Ty se často ani neukazují slovně, ale třeba tělesně. Lidi jsou v tenzi, když s něčím nesouhlasí, a často to není moc vidět.

Zmínila jsi na začátku stěhování nebo rozvod. Jsou nějaké další situace, které se opakují? Se kterými můžeš pomoci?

Další situace je třeba nový partner nebo nový sourozenec. Nebo změna ve střídavé péči. Nebo úmrtí v rodině. V dnešní době často zapomínáme na prožití smutku a na truchlení.

S čím by sis přála, aby lidi od tebe odcházeli?

Těší mě, když odcházejí samostatn a s pocitem bezpečí. Když v sobě najdou něco, o co už se můžou opřít. A nebo že se otevřou. Že zažijí bezpečí. To je myslím v dnešní době hodně důležité. Už jen to, že je někdo nehodnotí a nedává jim rady, může být hodně léčivé.

Přál bych si, abychom tohle mohli přenést do rodin, kde to tolik nefunguje. Když jeden partner pro druhého umí vytvořit pocit bezpečí, pak se dá spousta věcí řešit. Ale kdy je tohle na úrovni rodiny složité, tak je příležitost požádat o pomoc zvenku. Třeba tebe. Terapeut pak může pro rodinu modelovat jak to vypadá, když se s někým cítí úplně v bezpečí. A když pak tahle dovednost v rodině vznikne a oni si ji odnesou, tak to je ohromný úspěch. To bych si přál.

Je to tak. To je magické. A i tenhle princip vychází z mindfulness. Že nikoho nehodnotím - ani sebe, ani tebe. Protože vůbec nevíme, co druzí uvnitř mají. Lidi se nějak prezentují, ale často se nepotkáváme úplně s nimi, spíš s jejich obranami. Máme strach, aby se nás někdo nedotknul uvnitř, protože uvnitř jsme často velmi bolaví. Takže když někomu vytvoříme prostředí, ve kterém zažije že je OK tak jak je, tak už to přináší obrovskou úlevu.

Obrany pak začínají slábnout a ti dva se můžou skutečně vidět. Když se to tak potká, tak je to krásný. A potom když se přidá regulace přes smysly, třeba když se někoho jenom dotknu… My často dáváme důraz na komunikaci, ale regulace je vlastně i když si dokážu říct „Hele, teďka jsem prostě naštvanej”, nebo „Teď fakt nemám energii a potřebuju odejít”. A nebo když vidím, že manželka je v pytli, tak ani nemusím nic říkat a stačí tam jen být. A je to tak i s dětmi.

Často nepotřebujeme nic. Jen mít pocit, že jsme vidět. A dotek.

Díky! Tohle je hezké místo, kde ten rozhovor můžeme ukončit. Napadá tě ještě něco, co bys chtěla dodat?

Že ty nejdůležitější věci jsou zadarmo. Slunce, voda, dotek, obejmutí, spolu bytí… Občas úplně stačí spolu jenom být. Nemusíme ani nic vytvářet. A k tomu nejsou potřeba peníze – stačí tomu jen dát prioritu a čas.

~

Mám radost, že můj pocit z prvního setkání s Martou, se ověřil i v praxi. Když se při nástupu poprvé setkala s Dariiou, naší provozní ředitelkou, napsala Dari pak do interní konverzace:

Marta je za mě úžasná. Jakože fakt úžasná. Moc bych si přála ji mít jako svou terapeutku.

Dariia s Martou jsou kolegyně, takže tohle přání se bohužel nesplní. Ale pokud řešíte složitější situaci v rodině (rodič-dítě nebo celá rodina), ozvěte se nám do Kind Place a zeptejte se na rodinnou terapii. Marta má ještě nějaké volné termíny.